Keramickým plastikám Heleny Hlušičkové sluší asi nejlépe označení bajka. Pro sepjetí smutku a smíchu, pro nadhled, zkratku, pro morální apel či poselství, která v nich jsou, a samozřejmě především proto, že jejich hlavními aktéry jsou nejčastěji zvířata – kočky, zajíci, medvědi…
Podstatné je, že je vyprávěn příběh. Plastiky nejsou statické, vždy jde o děj – někdy zastavený, jakoby „zkamenělý“, jindy vlastně jen pomalu plynoucí, nikoli však strnulý… Lodi se svými náklady trpělivě i neklidně směřují k cíli, s nadějí
a s očekáváním. Ostravská kočka čeká, že v černé louži zahlédne a uloví jedlou rybu; zajíci čekají, že doplují k šťastnému kontinentu, kde dosní svůj „zlatý mrkvový sen“; osamocený člověk a kočka snad ještě alespoň v hloubi duše doufají, že přes propast koberce „doplují“ k skutečnému rozhovoru… Vše má ovšem háček – prostor „lodi“ umožňuje i méně pozitivistické interpretace: samota člověka a kočky umocněna pustým prostorem oceánu je nepřekonatelná, sahá od obzoru po obzor… Sen o přístavu sněný na lodi je zkrátka vždy krásnější než přístav sám a navíc jen někteří k přístavu opravdu doplují…
Tvar „lodi“ je vlastně formou i metaforou zároveň – vymezuje prostor, odděluje děj od okolí, tj. zaručuje mu potřebou intimitu; na jedné straně „ukotvuje“ příběh
a na straně druhé mu dává směr, zdůrazňuje plynutí i nejistotu, říká: „teď se zdánlivě nic neděje, ale už za chvíli se něco může stát – dobré i zlé“.
V plastikách Heleny Hlušičkové lze vypozorovat několik silných inspiračních zdrojů. Prvním z nich je dětský svět, svět zvířat a zvířátek, kouzelných
i ztřeštěných příběhů, nečekaných uhlů pohledu, neomezené fantasie. Dalším zdrojem jsou biblické starozákonní příběhy. Archa Noemova, Jonáš a velryba. Příběhy, které lze promýšlet ze stále jiných úhlů pohledu. Příběhy známé
a přesto si zachovávající tajemství.
Společným rysem všech vystavených děl je intuitivní a imaginativní charakter tvorby. Senzitivita, hra a imprese. Nikoliv intelektuální koncept či manifest nebo hra s formou bez dalšího obsahu. V tomto smyslu jde autorka proti současné výtvarné módě…
 

Petr Čermáček