Jiří HLUŠIČKA

Narozen:

13.7.1971 v Brně

 

Studium:

1985-1989  SUPŠ Uherské Hradiště, obor keramika /Jiří Vlach, Vladimír Groš/

1989-1999  VŠUP Praha, atelier keramiky a porcelánu /prof. Václav Šerák/

 

Realizace:

1997  porcelánové servisy pro Českou pojišťovnu, Brno

 

Ceny:

1993  Vynikající design ´93, Design Centrum ČR

 

Sympozia:

1991, 1999 2 a 6. Mezinárodní hrnkové sympozium, Dubí u Teplic

1992  Mezinárodní sympozium Porcelánová konvice, Horní Slavkov

1994  Mezinárodní sympozium /kostní porcelán/ Kaunas, Litva

1996  XX. Mezinárodní keramické sympozium, Bechyně

1997  Sochařské sympozium Vránův mlýn, Brno

1999  I. Mezinárodní konvicové sympozium, Karlovy Vary

2000  Mezinárodní keramické sympozium, Siklós, Maďarsko

2001  II. Mezinárodní konvicové sympozium, Karlovy Vary 

 

Zastoupení:

Moravská galerie Brno, UMPRUM muzeum Praha, Mezinárodní muzeum keramiky Bechyně a muzea měst: Plzeň, Karlovy Vary, Kaunas, Pécs

 

Mýty a příběhy / Jiří Hlušička  

Zdeněk Freisleben              

Tajemné historické mýty, příběhy plné snových obrazů spojených s rustikální realitou. Postavy, které se vynořují z prachu dějin aby připomněli, že minulý čas se odvíjí v určité paralele s naší přítomností. Horizont plný paradoxů a poezie. Právě v něm můžeme často hledat i pochopit mnoho z dnešního světa.  

Jiří Hlušička v roce 1996 ukončil studium na VŠUP v Praze diplomovou prací pod názvem sv. Jiří, která měla přes svůj užitý charakter značný přesah do volné tvorby. Konvice je zde chápána jako statický, ale přitom zároveň i svou formou dynamický tvar. Právě ta symbolizuje historickou legendární postavu sv. Jiří. Zároveň je ale doplněná o protiklad křehkého skla ve formě skleniček. Důležitou roli hraje i barevná kombinace to vše v instalaci, která již způsobem protikladu materiálů naznačuje základní souboj principů o ideu dobra  a zla. Právě v této práci bylo zřejmé, že Jiří Hlušička bude vždy spíš sochař než designér. Na druhé straně je ale nutné konstatovat fakt, kterým je určité prolínání obou možností vyjádření a tvorby. Ostatně Hlušička se designu nevyhýbá, ale nakonec vždy se jedná i přes promyšlenou a dobře fungující funkčnost také o něco jiného. Nakonec na prvním ročníku Mezinárodního konvicového sympozia to sám autor velmi případně charakterizoval ve své odpovědi v katalogu výstavy na otázku - Co pro vás znamená porcelánová konvice ? Porcelánová konvice může být cokoli, co budete chtít, jestliže se nebojíte, že Vás ten tygr na vašem stole kousne. Tomu odpovídají i jeho návrhy designu konvic. Je to vždy příběh plný objevů a náznaků. Konvice která se  vznáší a kolébá. Nebo připomíná zvíře, loď či zvláštní stroj. Přitom v nich stále objevujeme další nové významy. Hravost a pohádkový svět, kde se vše mění v kaleidoskopu umělcových představ. Je důležité ještě jednou zmínit funkčnost neobvyklých designerských prací autora. Je zřejmé, že i přes tvary popírající jakoby tento fakt jsou všechny jeho práce promyšlené  i v tomto směru. Například jedna z jeho konvic má uchopení z boku. Přes zdánlivou nelogičnost rovnováhy se velmi dobře drží a plní tak požadované funkční vlastnosti. Nakonec Jiří Hlušička má velmi dobré zkušenosti s designem právě v té praktičtější podobě. Již při studiu vyvzoroval řadu výrobků a zároveň se podílel i na jejich produkci se spolupracovníky v malé dílně. Vyrábějí se pod značkou Goldfinger a v budoucnosti se uvažuje i o jejich prodeji v zahraničí. Právě zde zúročuje nakonec i své velmi dobré odborné i technologické znalosti. Přesto to vše je Hlušička více svázán se sochařskou tvorbou. Nakonec to dokazují právě práce v této oblasti. Jeho neobvyklé plastiky jsou v linii příběhů a mytologie. Pohřeb královny se jmenuje jedna z prací. Bojovníci  nesou  svou uctívanou královnu. Příběh o matriarchátu - dominanci ženy nad muži – citu nad tvrdostí. V jiné své plastice pod názvem Pyrhos představuje postavu se stylizovanou přilbou, která tvoří masku za kterou se skrývá tvář. Naopak její tělo je otevřeným tajemným symbolem duše. Jeho postavy jsou přítomnosti dávných dob – archetypem, který oživuje vzpomínky, připomíná pohádky, které přes svou fantastičnost mají v sobě zaznamenány znaky normálního života. Představy o štěstí a radosti, naplnění našich snů. Neustále  se v těchto autorových realizacích táhne nit soubojů principů, hledání podstaty lidského bytí. Na Sochařském sympoziu Vránův mlýn v roce 1997 vytvořil Jiří Hlušička dřevěný vozík s keramickými kolečky. Ten doprovodil také dalším příznačným textem „A pak už mohu nasednout  na vozík s keltskými keramickými kolečky. Rozjet se po obloze. Kdyby jezdil na Marsu přesně takový, moc bychom se toho nedozvěděli. Ale byla by to poezie. “  V jakémsi oblouku zde nacházíme čas a prostor, který spojuje přítomnost s minulostí. Dává řadu odpovědí, ale klade i stále nové otázky. Jiří Hlušička nám tuto cestu svou  neobvyklou tvorbou otevírá, a  zároveň velmi přesvědčivě dokazuje, že patří k výrazným osobnostem mladé umělecké generace.