Studium:
1985-1989 SUPŠ Uherské Hradiště, obor keramika /učitelé Jiří Vlach, Vladimír Groš/
1989-1999 VŠUP Praha, ateliér keramiky a porcelánu /profesor Václav Šerák/
Od roku 1991 vystavuje u nás i v zahraničí a účastní se domácích i mezinárod-
ních sympozií.
Od roku 2004 člen organizačního výboru Mezinárodního keramického sympozia v Bechyni
Realizace:
1997 porcelánové servisy pro Českou pojišťovnu, Brno
2006 nám. 26. dubna, Brno-Bystrc, dřevěná plastika „ Příjezd první tramvaje do Bystrce“
Ceny:
1993 Vynikající design ´93, Design Centrum ČR
Zastoupení ve sbírkách:
Moravská galerie Brno, Uměleckoprůmyslové museum Praha, Mezinárodní muzeum keramiky Bechyně a muzea měst: Plzeň, Karlovy Vary, Kaunas, Pécs.
_______________________________________________________________
Mýty a příběhy / Jiří Hlušička
Zdeněk Freisleben
Tajemné historické mýty, příběhy plné snových obrazů spojených s rustikální realitou. Postavy, které se vynořují z prachu dějin, aby připomněli, že minulý čas se odvíjí v určité paralele s naší přítomností. Horizont plný paradoxů a poezie. Právě v něm můžeme často hledat i pochopit mnoho z dnešního světa.
Jiří Hlušička v roce 1996 ukončil studium na VŠUP v Praze diplomovou prací pod názvem sv. Jiří, která měla přes svůj užitý charakter značný přesah do volné tvorby. Konvice je zde chápána jako statický, ale přitom zároveň i svou formou dynamický tvar. Právě ta symbolizuje historickou legendární postavu sv. Jiří. Zároveň je ale doplněná o protiklad křehkého skla ve formě skleniček. Důležitou roli hraje i barevná kombinace to vše v instalaci, která již způsobem protikladu materiálů naznačuje základní souboj principů o ideu dobra a zla. Právě v této práci bylo zřejmé, že Jiří Hlušička bude vždy spíš sochař než designér. Na druhé straně je ale nutné konstatovat fakt, kterým je určité prolínání obou možností vyjádření a tvorby. Ostatně Hlušička se designu nevyhýbá, ale nakonec vždy se jedná i přes promyšlenou a dobře fungující funkčnost také o něco jiného. Nakonec na prvním ročníku Mezinárodního konvicového sympozia to sám autor velmi případně charakterizoval ve své odpovědi v katalogu výstavy na otázku – Co pro vás znamená porcelánová konvice ? Porcelánová konvice může být cokoli, co budete chtít, jestliže se nebojíte, že Vás ten tygr na vašem stole kousne. Tomu odpovídají i jeho návrhy designu konvic. Je to vždy příběh plný objevů a náznaků. Konvice která se vznáší a kolébá. Nebo připomíná zvíře, loď či zvláštní stroj. Přitom v nich stále objevujeme další nové významy. Hravost
a pohádkový svět, kde se vše mění v kaleidoskopu umělcových představ. Je důležité ještě jednou zmínit funkčnost neobvyklých designerských prací autora. Je zřejmé, že i přes tvary popírající jakoby tento fakt jsou všechny jeho práce promyšlené i v tomto směru. Například jedna z jeho konvic má uchopení z boku. Přes zdánlivou nelogičnost rovnováhy se velmi dobře drží a plní tak požadované funkční vlastnosti. Nakonec Jiří Hlušička má velmi dobré zkušenosti s designem právě v té praktičtější podobě. Již při studiu vyvzoroval řadu výrobků a zároveň se podílel i na jejich produkci se spolupracovníky v malé dílně. Vyrábějí se pod značkou Goldfinger a v budoucnosti se uvažuje i o jejich prodeji v zahraničí. Právě zde zúročuje nakonec i své velmi dobré odborné i technologické znalosti. Přesto to vše je Hlušička více svázán se sochařskou tvorbou. Nakonec to dokazují právě práce v této oblasti. Jeho neobvyklé plastiky jsou v linii příběhů
a mytologie. Pohřeb královny se jmenuje jedna z prací. Bojovníci nesou svou uctívanou královnu. Příběh o matriarchátu – dominanci ženy nad muži – citu nad tvrdostí. V jiné své plastice pod názvem Pyrhos představuje postavu se stylizovanou přilbou, která tvoří masku za kterou se skrývá tvář. Naopak její tělo je otevřeným tajemným symbolem duše. Jeho postavy jsou přítomnosti dávných dob – archetypem, který oživuje vzpomínky, připomíná pohádky, které přes svou fantastičnost mají v sobě zaznamenány znaky normálního života. Představy
o štěstí a radosti, naplnění našich snů. Neustále se v těchto autorových realizacích táhne nit soubojů principů, hledání podstaty lidského bytí. Na Sochařském sympoziu Vránův mlýn v roce 1997 vytvořil Jiří Hlušička dřevěný vozík s keramickými kolečky. Ten doprovodil také dalším příznačným textem
„A pak už mohu nasednout na vozík s keltskými keramickými kolečky. Rozjet se po obloze. Kdyby jezdil na Marsu přesně takový, moc bychom se toho nedozvěděli. Ale byla by to poezie. “ V jakémsi oblouku zde nacházíme čas
a prostor, který spojuje přítomnost s minulostí. Dává řadu odpovědí, ale klade
i stále nové otázky. Jiří Hlušička nám tuto cestu svou neobvyklou tvorbou otevírá, a zároveň velmi přesvědčivě dokazuje, že patří k výrazným osobnostem mladé umělecké generace.